Jak to vše začalo?

Začalo to velmi nesmělým způsobem v září roku 2023, kdy jsem se s přáteli vracela autem z Bosny.

Cestu jsme si rozplánovali na dva dny, aby to pro nás bylo příjemnější, ale i tak jsme strávili v autě kolem osmi hodin denně. I když jsem byla vybavena háčkováním a luštěním sudoku, bohužel po pár hodinách mě to přestalo bavit a měla jsem velké nutkání si povídat. V tu chvíli ani jeden z cestujících semnou nesdílel mé nadšení a spíš si všichni přáli v tichosti odpočívat a jen se nechat kolébat cestou. Naštěstí moji známou napadlo, že bych jim mohla k tomuto odpočinku začít vyprávět pohádku. Ten nápad se mi tuze zalíbil! Se smíchem v hlase jsem se zeptala o čem by si přála slyšet pohádku a její odpověď bylo „o chroustovi“. Přiznám se, že v tu chvíli jsem vůbec netušila, jak takový chroust vypadá, jediné, co jsem věděla bylo, že se jedná o brouka. Obrátila jsem se na druhou ženu, která seděla vzadu a zeptala jsem se na to jakou postavu by si přála dodat k chroustovi....... kuřátko. V tu chvíli jsem se rozesmála ještě více a zeptala jsem se na celé auto o čem má být příběh? Najednou se ozvalo „nekonečný život“- to téma mě zaujalo, ale zároveň jsem vůbec netušila, jak to všechno spojit dohromady. Z rozpačitého smíchu jsem se na chvilku odmlčela a následně jsem pustila do vyprávění příběhu, který jsem na místě vymýšlela. Po dvou hodinách vyprávění se můj příběh schyloval ke konci. Do teď nezapomenu na to magické ticho, které nastalo po mé závěrečné větě.

To co mě vrátilo zpět do reality bylo, když jsem si všimla, že si řidič osušuje své oči. Uvědomila jsem si, že celá posádka je dojata, a ještě k tomu jsem byla vybízena, abych celý příběh sepsala do knížky. Hřálo mě u srdce vědomí, že se můj příběh zalíbil a mě napadlo těmto lidem na památku k Vánocům vytvořit maličkou knížku. 

Bohužel má slabá stránka je český jazyk a jeho pravopis. Než se mi příběh podařilo sepsat, uběhly 3 měsíce, tudíž bylo už po Vánocích. V tu chvíli jsem si říkala, že mám spoustu času na přípravy tohoto vánočního dárku a projekt jsem odložila.

Jenže co se nestalo, můj partner projevil zájem si pohádku přečíst a byl z ní nadšený. Vybídnul mě, abych příběh vydala a nabídla jej veřejnosti. Přišlo mi to pošetilé a nerealistické a já tento návrh zavrhla. Přítel se však nevzdal (děkuji ti za to!) a postupně mě nahlodal k tomu, abych sebrala odvahu k tomu se vydat na tuto cestu.

Na cestě mě potkalo mnoho zajímavých zkoušek, které mi pomohli více pochopit samu sebe, a které mě posunuli k tomu si více důvěřovat. Měla jsem možnost si ke knize vytvořit své vlastní ilustrace, založila jsem si nakladatelství, vytvořila si tento web a mnoho dalších věcí na které jsem teď hrdá, že jsem udělala či zvládla.

Tak co celé začalo.

Nyní tu stojím, po více jak roce tvorby, mám v ruce knihu, kterou jsem vytvořila a je ve mně tolik emocí, že se mi nedaří najít ty správná slova, která by vystihla to co teď cítím.